Starosti, pochybnosti a vina

Jak umíme zpracovat starosti, pochybnosti a pocity viny? Právě tyto emoce mohou totiž mohou ovlivňovat naše trávení, neboť jsou velmi úzce spojeny s funkcí žaludku, sleziny a slinivky.

Uzdravení představuje především sebepřijetí.

Problémy se sebepřijetím

Už v Bibli stojí psáno: Miluj bližního svého jako sebe sama, ale řadě z nás se z toho nějak vytratilo to sebe sama. Sebekritika, nespokojenost se sebou samým, pocity nejistoty a strachu a další varianty agrese ve vztahu k sobě výrazně podporují komplexy méněcennosti. Názor okolí je pak jen odrazem toho, co si o sobě sami myslíme. Když na sebe kydáme špínu, i když si leckdy myslíme, že se tím očišťujeme, nese to s sebou řadu fyzických problémů v oblasti přijímání a zpracování potravy i našeho života. Pokud se pokusíte najít cestu sami k sobě, přijmout se bezvýhradně se všemi svými klady a zápory a mít se rádi, pak vám nové vzorce chování přinesou rovný postoj, svobodu a upevnění zdraví.

Nejdůležitější člověk mého života

Často svým klientům dávám otázku, kdo je nejdůležitějším člověkem jejich života. Zkuste si na ni odpovědět také. Existuje jen jedna správná odpověď, nicméně ji neslýchám tak často, jak bych si přála. Vedle dětí, rodičů a partnerů mi jedna klientka rozpačitě přiznala, že je to její pejsek. Taky vám přijde, že na někoho zapomněla? Ano, nejdůležitějším člověkem na světě je pro sebe každý sám. Afirmace, která nám může pomoci v uvědomění, zní: Nejdůležitějším člověkem mého života jsem JÁ.

Hierarchie hodnot

Možná se to někomu bude zdát sobecké, bezohledné a bude nacházet tisíce důvodů pro vyvrácení následujícího pořadí důležitosti. Čím větší však budou problémy se sebepřijetím, tím více je třeba je zkoumat a snažit se je rozklíčovat, kde a proč se to zpřeházelo. Pořadí důležitosti jednotlivých životních elementů by mělo vypadat takto:

1. vyšší princip, Bůh, universum, příroda, svědomí-jak to kdo cítí
2. JÁ
3. můj partner/ka
4. moje děti
5. moji rodiče
6. a dále: sourozenci, prarodiče, přátelé a další důležití lidé mého života

Musím versus Chci

Podle vesmírných zákonů je základní povinností každého jedince být svobodný, šťastný, zdravý a žít v lásce a dostatku. Různé instituce, systémy, výchova a v neposlední řadě naše vnitřní nejistota nás však nasměrovaly poněkud jinak. Proto se nemůžeme divit, že tolik lidí nedělá, co by chtěli, ale to, co se musí, a ještě jsou na to hrdí. Cesta z tohoto pekla vede přes přijetí toho, že ke každému MUSÍM existuje NEMUSÍM a že je třeba naplňovat CHCI. MUSÍM je práskání bičem nad hlavou, zatímco CHCI je vnitřní svobodné rozhodnutí. Výrazný je i energetický rozdíl: MUSÍM nám energii bere, CHCI ji naopak doplňuje. Nechci vás na těchto stránkách nabádat k nezodpovědnosti, ale zkuste si na papír napsat sloupeček MUSÍM i CHCI a pak některé povinnosti vědomě přenést do kategorie CHCI. Sami pocítíte obrovský rozdíl mezi např. MUSÍM jim uvařit večeři a CHCI uvařit něco dobrého pro své milé. Dovolte si občas něco nemuset a přerovnejte si priority svého života.

Vina neexistuje

Bohužel v minulosti nás mnohokrát společenský systém vedl k tomu, abychom se domnívali, že pocit viny je pozitivní, protože člověk, který se obviňuje, je přece velmi charakterní, slušný a má svědomí! A přitom zrovna pocit viny je jedním z nejničivějších a dokáže vedle naší duše celkem slušně sžírat i naše vnitřnosti. S vinou je často spojován trest, který nás učí, co nemáme dělat, ale naopak neukáže, co dělat máme. Trest a pocit viny jsou spojovány s bolestí, utrpením, nehodami, ukřivděností a zlostí. Cítíte-li se vinni, přivoláváte podvědomě do svého života samé nepříjemnosti. Život se pak stává utrpením. Paradoxně je pocit viny zároveň jedním z projevů pýchy, jen je to obrácené. V podstatě je to agrese namířená proti sobě. Člověk, který se obviňuje a trestá, se cítí být nesmírně důležitý. Myslí si, že když se potrestá a způsobí si bolest, změní svět. V pocitu viny je původně vložena agrese vůči okolnímu světu. Všichni mohou a a také dělají chyby, za ně však nemá přijít trest, ale poučení, jak příště nejednat. Jediným zdravým východiskem je proto bezvýhradné sebepřijetí a převzetí zodpovědnosti za svůj život. Tím se naučíme ve svém životě volit. Vina a trest možnost volby nedávají. Každý má svou cestu a dělá to, co a jak nejlépe umí. Proto nemá smysl se obviňovat. Pro pochybující přidávám ještě poselství ze „srdíčkových“ karet Louise Hay:Vina neexistuje.

Vesmír je ozvěna tvých skutků a myšlenek

Tato myšlenka od dalajlamy snad nejlépe charakterizuje, že sami před sebou neutečeme. Stále jsme obklopeni tím, co vysíláme, a na základě toho pak Boží mlýny melou. Proto odložte starosti a svobodně si oslaďte život.

Ing.Hana Fedora Smejtková, úryvky, Meduňka 11/2011